Yeni Eka Pradana

Na konci vesnice Lean v oblasti Amed provozuje svůj skromný warung Kadek Warnadi. Můžete si zde koupit benzin do skútru, cigarety, něco málo základních potravin a drogerie, sarong, triko…, objednat si saté nebo gago-gago nebo si jen vypít místní pivo Bintang u dřevěného stolu na malé terase.

Do krámku si chodí místní děti půjčovat knihy, které sem přivezl jeden australský turista, čímž položil základy asi historicky první „knihovny“ ve vesnici. Dost často vás bude obsluhovat milá mladá slečna Eka a kolem ní budou pobíhat dva malí rošťáci – synové majitele. Eka je nejstarší ze tří dětí z rodiny drobných zemědělců, kteří hospodaří v horách, a neteří majitele Kadeka. Letos oslavila patnácté narozeniny a ukončila studia na prvním, tříletém stupni střední školy. Její rodiče tak tak vydělají na základní potřeby rodiny, a proto si nemohou dovolit financovat další, již nepovinné, studium své dcery, která touží být paní učitelkou.

Kadek Warnadi se svou rodinou se rozhodl, že pomůže své neteři splnit její sen a výměnou za pomoc v krámku a s péčí o své dva syny jí pomůže s úhradou školného po další tři roky studia na druhém stupni střední školy. Jenže…osud zamíchal karty jinak a přišla korona….a tak nejen, že nebylo na školné, ale nebylo ani na základní potraviny pro celou rodinu.

A víte co… mám pocit, že někdy se zázraky opravdu dějí… moji kamarádi s partou přátel se rozhodli, že Eku a rodinu Kadeka podpoří, a tak každý měsíc zasíláme této rodině finanční částku potřebnou na školné pro Eku i základní potraviny pro celou rodinu. Tady bych mohla s dnešním povídáním skončit… kdyby se nestalo něco, co nás opravdu „dostalo“. Kadek je velmi vděčný všem, kteří se skládají na měsíční finanční příspěvek pro jeho rodinu, ale nechtěl jen nečinně čekat, až mu na účtu „přistanou“ peníze z Čech. Prodal svou kravku ?. 

Taková kravka je pro rodinu na Bali určitá jistota a majetek. A on ji prodal… prodal ji proto, aby i v této době oživil své malé podnikání. Nakoupil zboží, které je nyní mezi místními žádáno, a snaží se tak nebýt závislý jen na pomoci z Čech. Kdo zná poměry v těchto končinách na ostrově a mentalitu místních lidí, ví, že takový přistup úplně běžný není. Za nás tedy dáváme každopádně Kadekovi palec nahoru.

Nu a Eku čekají tři roky na střední škole a další na univerzitě, aby mohla vykonávat své vysněné povolání paní učitelky. Nebude to jednoduché, protože náklady na školné a vše kolem jsou nemalé, proto, kdyby kdokoliv z vás chtěl a mohl této milé, hodné a pracovité dívce pomoci, neváhejte a přidejte se k nám.