V lednu 2018 jsem se v malé vesnici cca 7 km od vrcholu sopky Agung seznámila s rodinou tehdy čerstvě dvanáctileté holčičky Ayu. Ayu je nejstarší ze tří dětí, oba rodiče pracují, přesto žije rodina velmi skromně a Ayu si na školní výlohy musí přivydělávat výrobou obalů z palmového listí. Tenkrát navštěvovala základní školu a byla jednou z premiantek školy.
V říjnu 2019 jsem se s Ayu potkala v domě její babičky. Přivezla jsem jí nový batoh a boty. Sdílela jsem její radost z toho, že může ten nesčetněkrát zašívaný starý batoh a prošlapané boty vyhodit. Z Ayu roste krásná slečna. V lednu jí bude 15 let, studuje na střední škole, věnuje se balijskému tanci a je stále stejně milá, skromná holka, která se dobře učí, úspěšně reprezentuje školu ve vědomostních soutěžích… a stále vyrábí obaly z palmového listí…
Chtěla by být paní učitelkou, ale bohužel její rodina jí nemůže umožnit potřebné studium a tak po ukončení tříletého studia střední školy si, bez ohledu na své touhy a nadání, s trochou štěstí, najde práci, aby rodině finančně přispívala, a to nejen výrobou obalů z palmového listí…
…anebo může mít toho štěstí trochu víc a její příběh nenechá lhostejnými ty, kteří by mohli pomoci Ayu studovat a stát se paní učitelkou…
